content top



Listina základních práv a svobod

23/1991 Sb.

ÚSTAVNÍ ZÁKON

ze dne 9. ledna 1991,

kterým se  uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon
Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

Změna: 162/1998 Sb.

Federální shromáždění se usneslo na tomto ústavním zákoně:

§ 1

(1)  Ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad
a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod.

(2) Základní práva a svobody uvedené v Listině základních práv a svobod
jsou pod ochranou ústavního soudu.

§ 2

Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a
Slovenskou  Federativní  Republikou  ratifikované  a vyhlášené, jsou na
jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem.

§ 3

(1)  V  ústavě České republiky a v ústavě Slovenské republiky mohou být
základní   práva  a  svobody  rozšířeny  nad  míru  upravenou  Listinou
základních práv a svobod.

(2) Ustanovení ústavních zákonů o rozdělení zákonodárné působnosti mezi
federaci a republiky nejsou tímto ústavním zákonem dotčena.

§ 4

Článek 5 ústavního zákona č.143/1968 Sb., o československé federaci, ve
znění posledních předpisů, zní:

„Čl.5

(1)  Státní  občan  každé  z  obou  republik je zároveň občanem České a
Slovenské Federativní Republiky.

(2)  Občan  jedné  republiky má na území druhé republiky stejná práva a
stejné povinnosti jako občan této druhé republiky.

(3) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.

(4)  Zásady  nabývání  a  pozbývání státního občanství republik stanoví
zákon Federálního shromáždění.“.

§ 5

Zrušují se:

1.  články  7  až  9,  hlava  druhá  (čl. 19 až 38) a článek 98 odst. 4
ústavního  zákona  č.100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní
Republiky, ve znění pozdějších předpisů,

2.  ústavní  zákon  č.  144/1968  Sb., o postavení národností v České a
Slovenské Federativní Republice.

§ 6

(1)  Zákony  a  jiné  právní  předpisy  musí  být  uvedeny do souladu s
Listinou  základních  práv  a  svobod  nejpozději do 31. prosince 1991.
Tímto  dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s Listinou základních
práv a svobod nejsou v souladu.

(2)  Pravomoc,  která  se  v  čl.  8  odst. 3, 4 a 5 a v čl. 12 odst. 2
Listiny  základních  práv  a svobod svěřuje soudu nebo soudci, přísluší
nejdéle do 31.prosince 1991 prokurátorovi, stanoví-li tak zákon.

§ 7

Tento  ústavní  zákon  a  Listina  základních  práv  a  svobod nabývají
účinnosti dnem vyhlášení.

Havel v.r.

Dubček v.r.

Čalfa v.r.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Federální  shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské
národní rady,

uznávajíc  neporušitelnost  přirozených  práv  člověka,  práv  občana a
svrchovanost zákona,

navazujíc  na  obecně  sdílené  hodnoty  lidství  a  na  demokratické a
samosprávné tradice našich národů,

pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody
byly v naší vlasti potlačovány,

vkládajíc  naděje  do  zabezpečení  těchto  práv společným úsilím všech
svobodných národů,

vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení,

připomínajíc  si  svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud
veškerého života na Zemi

a  vyjadřujíc  vůli,  aby  se  Česká  a Slovenská Federativní Republika
důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,

usneslo se na této Listině základních práv a svobod:

HLAVA PRVNÍ

Obecná ustanovení

Čl.1

Lidé  jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a
svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Čl.2

(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na
výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

(2)  Státní  moc  lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených
zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen
činit, co zákon neukládá.

Čl.3

(1)  Základní  práva  a  svobody  se zaručují všem bez rozdílu pohlaví,
rasy,  barvy  pleti,  jazyka, víry a náboženství, politického či jiného
smýšlení,  národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní
nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

(2)  Každý  má  právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se
jakékoli  ovlivňování  tohoto  rozhodování  a  všechny  způsoby nátlaku
směřující k odnárodňování.

(3)  Nikomu  nesmí  být  způsobena újma na právech pro uplatňování jeho
základních práv a svobod.

Čl.4

(1)  Povinnosti  mohou  být  ukládány toliko na základě zákona a v jeho
mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(2)  Meze  základních  práv  a svobod mohou být za podmínek stanovených
Listinou  základních  práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze
zákonem.

(3)  Zákonná  omezení  základních  práv a svobod musí platit stejně pro
všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být
šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána
k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

HLAVA DRUHÁ

Lidská práva a základní svobody

ODDÍL PRVNÍ

Základní lidská práva a svobody

Čl.5

Každý je způsobilý mít práva.

Čl.6

(1)  Každý  má  právo  na život. Lidský život je hoden ochrany již před
narozením.

(2) Nikdo nesmí být zbaven života.

(3) Trest smrti se nepřipouští.

(4)  Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven
života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Čl.7

(1)  Nedotknutelnost  osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může
být jen v případech stanovených zákonem.

(2)  Nikdo  nesmí  být  mučen  ani  podroben  krutému,  nelidskému nebo
ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Čl.8

(1) Osobní svoboda je zaručena.

(2)  Nikdo  nesmí  být  stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a
způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro
neschopnost dostát smluvnímu závazku.

(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v
případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena
s  důvody  zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na
svobodu  nebo  odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin
od  převzetí  vyslechnout  a  rozhodnout  o vazbě, nebo ji propustit na
svobodu.

(4)  Zatknout  obviněného  je  možno  jen  na písemný odůvodněný příkaz
soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí
zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě
nebo ji propustit na svobodu.

(5)  Nikdo  nesmí  být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou
zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

(6)  Zákon  stanoví,  ve kterých případech může být osoba převzata nebo
držena  v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření
musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do
7 dnů.

Čl.9

(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:

a)  práce  ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody
nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,

b)  vojenskou  službu  nebo  jinou  službu  stanovenou  zákonem namísto
povinné vojenské služby,

c)  službu  vyžadovanou  na  základě zákona v případě živelních pohrom,
nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné
majetkové hodnoty,

d)  jednání  uložené  zákonem  pro  ochranu  života,  zdraví  nebo práv
druhých.

Čl.10

(1)  Každý  má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní
čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

(2)  Každý  má  právo  na  ochranu  před  neoprávněným  zasahováním  do
soukromého a rodinného života.

(3)  Každý  má  právo  na  ochranu  před  neoprávněným  shromažďováním,
zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Čl.11

(1)  Každý  má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků
má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

(2)  Zákon  stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé
společnosti,  rozvoje  národního hospodářství a veřejného zájmu smí být
jen  ve  vlastnictví  státu, obce nebo určených právnických osob; zákon
může  také  stanovit,  že  určité  věci  mohou být pouze ve vlastnictví
občanů  nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní
Republice.

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo
v  rozporu  se  zákonem  chráněnými  obecnými  zájmy.  Jeho výkon nesmí
poškozovat   lidské  zdraví,  přírodu  a  životní  prostředí  nad  míru
stanovenou zákonem.

(4)  Vyvlastnění  nebo  nucené  omezení  vlastnického práva je možné ve
veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Čl.12

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu
toho, kdo v něm bydlí.

(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to
na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky
stanoví zákon.

(3)  Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny,
jen  je-li  to  v  demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života
nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení
závažného  ohrožení  veřejné  bezpečnosti  a  pořádku.  Pokud je obydlí
užíváno  také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti,
mohou  být  takové  zásahy  zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro
plnění úkolů veřejné správy.

Čl.13

Nikdo  nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností
a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo
jiným  způsobem,  s  výjimkou  případů a způsobem, které stanoví zákon.
Stejně  se  zaručuje  tajemství  zpráv podávaných telefonem, telegrafem
nebo jiným podobným zařízením.

Čl.14

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

(2)  Každý,  kdo  se  oprávněně  zdržuje  na  území  České  a Slovenské
Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné
pro  bezpečnost  státu,  udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo
ochranu  práv  a  svobod  druhých  a na vymezených územích též z důvodu
ochrany přírody.

(4)  Každý  občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské
Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.

(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.

Čl.15

(1)  Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý
má  právo  změnit  své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského
vyznání.

(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.

(3)  Nikdo  nemůže  být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v
rozporu  s  jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti
stanoví zákon.

Čl.16

(1)  Každý  má  právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď
sám  nebo  společně  s  jinými,  soukromě  nebo  veřejně,  bohoslužbou,
vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.

(2)  Církve  a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména
ustavují  své  orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné
církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.

(4)  Výkon  těchto  práv  může  být omezen zákonem, jde-li o opatření v
demokratické  společnosti  nezbytná  pro  ochranu veřejné bezpečnosti a
pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

ODDÍL DRUHÝ

Politická práva

Čl.17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2)  Každý  má  právo  vyjadřovat  své  názory  slovem, písmem, tiskem,
obrazem  nebo  jiným  způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a
rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

(4)  Svobodu  projevu  a  právo vyhledávat a šířit informace lze omezit
zákonem,  jde-li  o  opatření  v  demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu  práv  a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost,
ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

(5)  Státní  orgány  a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným
způsobem  poskytovat  informace  o  své  činnosti. Podmínky a provedení
stanoví zákon.

Čl.18

(1)  Petiční  právo  je  zaručeno;  ve  věcech  veřejného  nebo  jiného
společného  zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní
orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.

(3)  Peticemi  se  nesmí  vyzývat k porušování základních práv a svobod
zaručených Listinou.

Čl.19

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

(2)  Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných
místech,  jde-li  o  opatření  v  demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu  práv  a  svobod  druhých,  ochranu  veřejného pořádku, zdraví,
mravnosti,  majetku  nebo  pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí
být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

Čl.20

(1)  Právo  svobodně  se  sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s
jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a
sdružovat se v nich.

(3)  Výkon  těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem,
jestliže  to  je  v  demokratické  společnosti  nezbytné pro bezpečnost
státu,  ochranu  veřejné  bezpečnosti  a veřejného pořádku, předcházení
trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4)  Politické  strany  a  politická  hnutí, jakož i jiná sdružení jsou
odděleny od státu.

Čl.21

(1)  Občané  mají  právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo
svobodnou volbou svých zástupců.

(2)  Volby  se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební
období stanovená zákonem.

(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.
Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.

(4)  Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným
funkcím.

Čl.22

Zákonná  úprava  všech  politických  práv  a  svobod  a  její  výklad a
používání  musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil
v demokratické společnosti.

Čl.23

Občané   mají  právo  postavit  se  na  odpor  proti  každému,  kdo  by
odstraňoval   demokratický  řád  lidských  práv  a  základních  svobod,
založený  Listinou,  jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití
zákonných prostředků jsou znemožněny.

HLAVA TŘETÍ

Práva národnostních a etnických menšin

Čl.24

Příslušnost  ke  kterékoli  národnostní  nebo etnické menšině nesmí být
nikomu na újmu.

Čl.25

(1)  Občanům  tvořícím  národnostní  nebo  etnické  menšiny se zaručuje
všestranný  rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny
rozvíjet  vlastní  kulturu,  právo  rozšiřovat  a  přijímat informace v
jejich  mateřském  jazyku  a  sdružovat  se v národnostních sdruženích.
Podrobnosti stanoví zákon.

(2)  Občanům  příslušejícím  k  národnostním  a etnickým menšinám se za
podmínek stanovených zákonem zaručuje též

a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,

c)  právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických
menšin.

HLAVA ČTVRTÁ

Hospodářská, sociální a kulturní práva

Čl.26

(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož
i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

(2)  Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání
nebo činností.

(3)  Každý  má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.
Občany,  kteří  toto  právo  nemohou  bez  své  viny  vykonávat, stát v
přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.

Čl.27

(1)  Každý  má  právo  svobodně  se sdružovat s jinými na ochranu svých
hospodářských a sociálních zájmů.

(2)  Odborové  organizace  vznikají  nezávisle na státu. Omezovat počet
odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z
nich v podniku nebo v odvětví.

(3)  Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na
ochranu  hospodářských  a  sociálních  zájmů mohou být omezeny zákonem,
jde-li  o  opatření  v  demokratické  společnosti  nezbytná pro ochranu
bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

(4)  Právo  na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto
právo  nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a
příslušníkům bezpečnostních sborů.

Čl.28

Zaměstnanci  mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé
pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

Čl.29

(1)  Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou
ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.

(2)  Mladiství  a  osoby  zdravotně  postižené  mají  právo na zvláštní
ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.

(3) Podrobnosti stanoví zákon.

Čl.30

(1)  Občané  mají  právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při
nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.

(2)  Každý,  kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je
nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

(3) Podrobnosti stanoví zákon.

Čl.31

Každý  má  právo  na  ochranu  zdraví. Občané mají na základě veřejného
pojištění  právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za
podmínek, které stanoví zákon.

Čl.32

(1)  Rodičovství  a  rodina  jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana
dětí a mladistvých je zaručena.

(2)  Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních
vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.

(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.

(4)  Péče  o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na
rodičovskou  výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé
děti  mohou  být  od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím
soudu na základě zákona.

(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

(6) Podrobnosti stanoví zákon.

Čl.33

(1)  Každý  má  právo  na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu,
kterou stanoví zákon.

(2)  Občané  mají  právo na bezplatné vzdělání v základních a středních
školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých
školách.

(3)  Zřizovat  jiné  školy  než  státní  a  vyučovat na nich lze jen za
podmínek  stanovených  zákonem;  na  takových  školách se může vzdělání
poskytovat za úplatu.

(4)  Zákon  stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na
pomoc státu.

Čl.34

(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.

(2)  Právo  přístupu  ke  kulturnímu  bohatství je zaručeno za podmínek
stanovených zákonem.

Čl.35

(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.

(2)  Každý  má  právo  na  včasné  a  úplné informace o stavu životního
prostředí a přírodních zdrojů.

(3)  Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní
prostředí,  přírodní  zdroje,  druhové  bohatství  přírody  a  kulturní
památky nad míru stanovenou zákonem.

HLAVA PÁTÁ

Právo na soudní a jinou právní ochranu

Čl.36

(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

(2)  Kdo  tvrdí,  že  byl  na  svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu
veřejné  správy,  může  se  obrátit  na  soud, aby přezkoumal zákonnost
takového  rozhodnutí,  nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však
nesmí  být  vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních
práv a svobod podle Listiny.

(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím
soudu,  jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným
úředním postupem.

(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.

Čl.37

(1)  Každý  má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí
trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními
orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

(4)  Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na
tlumočníka.

Čl.38

(1)  Nikdo  nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i
soudce stanoví zákon.

(2)  Každý  má  právo,  aby  jeho  věc  byla  projednána  veřejně,  bez
zbytečných  průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným  důkazům.  Veřejnost  může  být  vyloučena  jen  v případech
stanovených zákonem.

Čl.39

Jen  zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož
i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

Čl.40

(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

(2)  Každý,  proti  němuž  je  vedeno  trestní  řízení, je považován za
nevinného,  pokud  pravomocným  odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho
vina vyslovena.

(3)  Obviněný  má  právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě
obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže
si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven
soudem.  Zákon  stanoví,  v  kterých  případech  má  obviněný  právo na
bezplatnou pomoc obhájce.

(4)  Obviněný  má  právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným
způsobem zbaven.

(5)  Nikdo  nemůže  být  trestně  stíhán  za  čin,  pro  který  již byl
pravomocně  odsouzen  nebo  zproštěn  obžaloby.  Tato zásada nevylučuje
uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.

(6)  Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného
v  době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je
to pro pachatele příznivější.

HLAVA ŠESTÁ

Ustanovení společná

Čl.41

(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst.
1  a  3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů,
které tato ustanovení provádějí.

(2)  Kde  se  v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního
shromáždění,  jestliže  z  ústavního  rozdělení  zákonodárné  pravomoci
nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.

Čl.42

(1)  Pokud  Listina  používá  pojmu „občan“, rozumí se tím státní občan
České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských
práv  a  základních  svobod  zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána
výslovně občanům.

(3)  Pokud  dosavadní  předpisy  používají pojmu „občan“, rozumí se tím
každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává
bez ohledu na státní občanství.

Čl.43

Česká   a  Slovenská  Federativní  Republika  poskytuje  azyl  cizincům
pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být
odepřen  tomu,  kdo  jednal  v  rozporu  se základními lidskými právy a
svobodami.

Čl.44

Zákon  může  soudcům  a  prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou
hospodářskou  činnost  a  právo  uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům
státní  správy  a  územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo
uvedené   v  čl.  27  odst.  4;  příslušníkům  bezpečnostních  sborů  a
příslušníkům  ozbrojených  sil  též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27
odst.  1  až  3,  pokud  souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních,
která  jsou  bezprostředně  nezbytná  pro ochranu života a zdraví, může
zákon omezit právo na stávku.

Listina základních práv a svobod ke stažení ve formátu .rtf

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment