Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při
a) pracovní cestě,
b) cestě mimo pravidelné pracoviště,
c) cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
d) přeložení,
e) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
f) výkonu práce v zahraničí.
Cestovní náhrady je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance. Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště.
Zaměstnavatel, který není uveden v § 109, odst. 3, písm. a) až f), je povinnen poskytnout zaměstnanci náhradu za cestovní výdaje při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště. Tento zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu:
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) zvýšených stravovacích výdajů (stravné),
e) nutných vedlejších výdajů.
Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta uvedená výše v písm. b) a c).
No comments yet.
RSS feed for comments on this post. TrackBack URL